Sdílení je podstata intimity na úrovni komunikace pro harmonii ve vztahu….
Být spolu v souladu je vzájemné rozhodnutí.
Sdílení zážitků je první otevření se v komunikaci, sdílení emocí jsouvýzvy vztahu a sdílení pocitů, které jsou ukrýté za emocema, které na sebe chrlíme či vzájemně si reflektujeme se otvírá brána ke skutečnému intimnímu sdílení.
Skutečně se sebou a svým partnerem sdílíte co cítíte ve chvílích , kdy to cítíte?
Nebo jen sdílíte své emocionální reakce, nebo zážitky.
Znáte to, když se poznáváme, chceme se dozvědět co nejvíce a se zájmem poznáváme druhé a navazujeme první vazby důvěry.
Sdílení prožitku na úrovni duše důvěrného přátelství / partnerské nevinnosti ( tajná přání, naplnění, poslání ) čím je partnerství otevřenější tím může důvěra začít se prohlubovat i v komunikaci ( svěřování se)
Zde jsme si zrcadlem zkušenosti a nezávislého vyjádření plných „aha“ momentů, které duši velmi obohacuje.
Za mně opravdové sdílení pocitů na úrovni intimity začíná u dovolení si komunikovat na úrovni srdce – citů, včetně toho co mne zraňuje, nelíbí se mi, proč chci růst skrze vztah, který mne tlačí, aktivuje a probouzí k sebepoznání toho kde jsou mé zdravé hranice, má sebedůvěra.
Jak sebe citím v nastavení společné vize. Co je pro mně funkční soužití, důvěrné splynutí, podpora u okamžiků které mne obohatily nebo zranily.
Být nahý ve své podstatě, je říkat vše tak jako by ten druhý měl přístup do naší hlavy a bylo tam to co skutečně v hloubi pociťujeme a navenek říkáme stejné bez rozporu, strachů, tajností či rozkolů.
( A tím nemyslím to, že občas najdeme na pár chvil platonické zalíbení v jiné osobě či toho co nám zrcadlí)
Tyto rozkoly jsou čistě vnitřní nastavení co chci a co skutečně nežiji, nebo také to co nechci a přesto to žiji. Jak utopostické a přesto tak časté až se může zdát, že je to normální. Ne opravdu to není normální žít ve ztahu, ve kterém mi není dobře. Je čas být k sobě autentická a intimní a přiznat si to pokud se to dere zevnitř ven, dříve než ten klam nabyde fyzické podoby ( psychosomatická nemoc)
Tak často používaná a přesto velmi devastující výmluva, nebo lež (lež = klam) je ta které nepřiznáme sami sobě (sebeklam), partner může být jen součástí obostránné dohody vzájemným zrcadlením. Kdo z nás kdy necítíl že to není dobrý a přesto sám sobě tvrdil opak? Většina znás a mnohokrát.
Tady se hlásí o slovo zodpovědnost, respektive převzetí zodpovědnosti za své pocity a emoce. A to je na začátku návratu k sobě sec sakra nelehký úkol, který nás stojí hodně nepohody směr sebe přijetí se vším všudy. Tento obrat pak mění nefunkční komunikaci tipu kdo je tady vinen či viníkem na funkční , podpůrnou komunikaci tipu spolu to zvládneme.
Oto nám ve skutečném vztahu jde, chtít jít spolu tou cestou, pokusů a omylů, nedorozumění, pochopení, že ten druhý to může mít jinak a má na to naprosté právo. Dělat si věci po svém a současně sdílet společnou cestu osobního růstu. Jsme zrozeni k tomu abychom rostli a zráli skrze mezilidské vztahy. To je to poznání už od časů Adama a Evy, kdy se naše duše rozdělila a dar hmotného života od boha. Kde zde na planetě Země si všechny zkušenosti Duše odnáší, hodnotí a určují si dál svůj vývoj.
Co pomáhá v komunikaci?
❤️ Smělost a Důvěra
❤️ Citlivost a Láskyplnost
❤️ Radost a Vděčnost
Darovat sebe znamená být plně přítomen v komunikaci a umění naslouchat bez názoru ( jak to vyřešit? jediné co má posluchač ( partner – častěji muž) udělat je vyslechnout s otevřeným srdcem i myslí, nedávat rozřešení jen být přítomen ve vší bdělosti, tak aby mluvící (partner – častěji žena) který mluví věděl že byl plně přijat a vyslyšen.
S Láskyplností, Marci.